Cvičila jsem zhruba každý 5.den po 4 otočkách. Bylo toho málo a pes dělal, co mohl a strašně se těšil na další trénink. Před čumákem jsem mu většinou točila  řízkem nebo párkem. Čím víc to psa baví, tím zkracujeme tréninky.V literatuře se dočtete, že by se délky tréninků měly prodlužovat, to však povede k tomu, že pes toho bude mít opět dost. Já jsem se svým psem dosáhla po 3měsících toho, že kdykoliv jsem řekla otočka, pes nechal všeho co dělal, přiřítil se a metal otočku jednu za druhou. To je známka toho, že jsme ve psu vyvolali zapálenost. Postupně jsem začala takto cvičit další prvky a cvičila jsem cca 5minut/2x do týdne. Pokud to psa opět přestane bavit, vraťte se do fáze zkracování tréninků.
Nezapomeňte také na vhodné místo pro výcvik. Se psem závislým na fenách nemůžete cvičit na louce, kde se co chvilku prožene fenka, psa který je závislý na čuchání nemůžeme cvičit při vycházkách …atď…
Každý výcvik musí být zakončený bouřlivou, velikou, skvělou, veselou pochvalou. Pes musí vidět, že z tance máte obrovskou radost, kterou ho doslova “nakazíte”, to je základ úspěchu v tanci se psem.
Můj styl výcviku spočívá v tom, že tanec je pro psa něco výjimečného a jedinečného. Dokonce se mi daří takto psa dostat do  “správné nálady” před startem na závodech agility.