Clicker je malá krabička, která má v sobě na jedné straně upevněný plíšek. Stisknutím se plíšek prohne a vydá zvuk.

Výcvik pomocí clickeru je pozitivní metoda učení. Pes má s výcvikem spojené pouze pozitivní podněty, učí se, že neexistuje nic lepšího a zábavnějšího než výcvik. Neexistují žádné fyzické ani slovní tresty. To vyhovuje psům, kteří nemají poslouchání v genech nebo se násilnému výcviku vzpírají. Tato metoda je velmi rozšířená v Americe a západní Evropě, kde ji využívají od sportovních po služební odvětví kynologie. S clicrem cvičí Mary Ray, Attila Skukalek, Richard Curtis, Greg Derrett a mnoho dalších, všichni úspěšně.
Mimo clickeru je potřeba mít dostatek odměn, nejlépe malé kousky (tak na jedno kousnutí) pamlsků, které pes zbožňuje, například vařené kuřecí maso, sušené plíce, srdce, kostičky sýra. V pozdější fázi výcviku může žrádlo nahradit oblíbená hračka, o kterou se dá se psem tahat. Pak také samozřejmě trpělivost, vytrvalost a důslednost.

První fáze se odehrává v klidném, psovi známém prostředí. V jedné ruce máte odměny, ve druhé clicker. Dáte psovi pamlsek a v okamžiku, kdy ho kouše, kliknete. Je možné kliknout i těsně před tím, než psovi dáte pamlsek, ale nikdy potom. Načasování je klíčové, protože pes si v této fázi má spojit, že klik = odměna. Postup zopakujete několikrát za sebou několikrát za den a třeba i několik dnů. Zanedbávání první fáze je zbytečné a v pozdější výcvik může být nedokonalý. V této fázi ještě nedávejte psovi žádné povely, nelákejte ho k sobě. Když se na vás soustředí, klikněte a dejte mu pamlsek.
S clickrem může začínat už chovatel u malých štěňat – po přechodu na tuhou stravu jim může kliknout v okamžiku, kdy žvýkají. Ne dříve, jinak se naučí, že kliknutí = bude jídlo. Klik má psovi sdělit, že teď právě dělá něco dobře a má v tom pokračovat. V tom spočívá stěžejní výhoda clickeru – pes má jasně označené požadované chování.
Začátky můžou být s clicrem zdlouhavé, ale výsledek stojí za to.

Pozn. autora: Při jakémkoli výcviku je výhodou, pokud si pes umí hrát. Nejen, že si před fyzickou námahou protáhne svaly a zahřeje tělo, ale vzniká tak zároveň vazba mezi psovodem a psem. Výhodné je zejména přetahování a dá se to učit už ve štěněčím věku. Každé štěně rádo zápasí o kořist, zvláště pokud píská, nebo se dá roztrhat (k tomu se dá využít obyčejný hadr). Při přetahování si navíc pes tvoří silnou vazbu k psovodovi, protože ho potřebuje jako partnera ke hraní. Přetahovat se se psem navíc člověk může i ve stísněném prostoru před startem na závodech. Pokud má někdo psa, který se vášnivě rád přetahuje, může asociaci clicker = odměna cvičit tak. Začne se jednoduše se psem přetahovat a když je pes pevně zakousnutý, klikne.

Druhá fáze začíná když je psovi jasné, že kliknutí je nanejvýš příjemná věc, protože souvisí s oblíbeným pamlskem nebo hračkou. Teď můžete přistoupit k učení nových cviků. Stále máte k dispozici odměny, ať už ve formě pamlsků, nebo hračky. Cvičit můžete několikrát za den, ale krátce (a to platí jak pro mladého, tak starého psa). Můžete mít psa také na vodítku, ale pokud cvičíte sami doma, kde psa nic neruší, připadá mi to zbytečné. Venku, kde je mnoho rušivých vlivů, je to ale dobrá pojistka. Za vodítko ovšem nikdy necukejte ani netahejte. Výcvik má být radost, nikoli nuda nebo dokonce trest. Dbejte na to, aby pes nebyl při výcviku unavený nebo ospalý, hodně ho chvalte a hrajte si s ním víc, než cvičíte.
Dříve, než začnete učit konkrétní povel, nechte svého psa, ať něco dělá a za jakoukoli akci mu klikněte a odměňte ho, jako by právě objevil Ameriku, i kdyby si jen sedl. Více než sedni se učí, že jste rádi, pokud se vám snaží zavděčit. Ze začátku se bude snažit uplatnit povely, které už zná, ale i když chcete učit něco nového, odměňujte ho si za naučené cviky, jinak by nechtěl dělat vůbec nic.

Pozn. autora: Já sama mám psa, který při výcviku nesnáší jakékoli pošťuchování nebo fyzickou manipulaci. Rok jsem ho učila „k noze“, než mi došlo, že pokud ho budu dorovnávat rukou, nikdy to neudělá správně. Vzala jsem na to clicker a za dva dny se chůze u nohy stala jedním z našich nejefektnějších cviků. Pokud nemáte tak choulostivého psa, můžete si občas vypomoci nějakým tím šťouchnutím. Čím více se ale pes učí samostatně, tím lépe cvik pochopí. Clicker je založený na samostatném přemýšlení psa a pozitivní motivaci, pokud mu budete pomáhat příliš, přestane se nakonec snažit.

Jako modelovou situaci můžeme vybrat následování tyče (tenhle nácvik jsem si vypůjčila z výcvikové kazety Mary Ray, protože jsou tam všechny zásady pěkně zřetelné.). Cvičení s rekvizitou je o něco jednodušší, než jiné cviky, protože pes se hned na začátku naučí, že rekvizita je klíčová a pak jen stačí počkat, až natrefí na to, co od něj potřebujete.
1)    Pes je na volno, ale všímá si vás. V jedné ruce máte clicker, v druhé pamlsek (hračku), tyč (dlouhou podle potřeby psa) necháte na zemi.
2)    Psovi klikáte za cokoliv, čím dá alespoň najevo, že ví, že poblíž nějaká tyč existuje: klikáte když se na tyč podívá, vykročí jejím směrem, šťouchne do ní tlapkou, čumákem, vezme ji do zubů, prostě cokoliv. Pokud nechápe, co po něm chcete, můžete si stoupnout tak, aby byla tyč mezi vámi a když se pes vydá k vám, kliknete když na tyč šlápne/ překročí ji… (lákat pouze gesty, nikoli slovy nebo dokonce povelem).
3)    Když se pes už pokaždé intenzivně zajímá o tyč, vezmete ji do ruky a opět ho necháte, ať dělá, co umí (šlape, kouše, olizuje, oňufává…).
4)    Teď se snažíte vyselektovat to, co chcete. Klikáte tedy, když se přiblíží ke způsobu, jakým chcete, aby tyč následoval. Když má následovat konec tyče, klikáte, když se blíží ke konci, následování ruky, která tyč drží je naopak zadarmo.
5)    Psa odměňujete jen když jde čumákem blízko konce tyče, ale nekouše do ní, ani po ní neskáče..
Necvičte dlouho. Neříkejte mu povel! Zatím.
Při fáze třetí přidáte
povel. Pes ví, že pokud vyndáte tyč, má následovat její konec, ať s ní hýbete jakkoliv. Cvik už vypadá přesně tak, jak jste chtěli (pokud ne, tak to napravte v rámci fáze druhé). Teď můžete přidat povel.
1)    Pes se soustředí na tyč, následuje ji.
2)    Řeknete povel: „tyč“.
3)    Kliknete.
4)    Odměníte.
Pozor: povel přidávejte skutečně až k pozici, kterou si pod povelem představujete. Pes se učí, že má dělat právě a jenom to, nic jiného. Pokud povel přidáte brzy, zbytečně budete odnaučovat zlozvyk, o kterém si váš pes myslí, že je přesně to, co od něj očekáváte.

Ve fázi čtvrté navazujete pohyby a obraty. Pes ví, že povel „k noze“ označuje pozici u levé nohy. Ze začátku se uzpůsobte takovému tempu psa, kdy chápe, co vlastně dělá, pak zrychlujte nebo naopak zpomalujte. Pokaždé, když provede cvik správně, mu kliknete a odměníte ho.

Fáze pátá zakončuje nácvik odebráním clicker. Clicker je pouze výcviková pomůcka, při závodech je stejně jako pamlsky a hračky zakázaný. Pokud pes na clickeru začínat cvičit, nepřítomnost kliknutí bude brát jako „trest“ – bude si myslet, že dělá něco špatně. Proto je důležité, stejně s odebráním odměny, postupovat pomalu. Pes už je zvyklý chodit u nohy, nepřekvapí ho, že dělá několik cviků, než dostane odměnu. Udělejte jeden cvik bez kliknutí a ihned ho odměňte. Pak dva bez kliknutí a zase odměna, občas zase kliknutí přidejte atd.

Pozn. autora: Výcvik pomocí clickeru nevylučuje používání slovních pochval. Naopak, slovní pochvala je samozřejmostí, ale zatímco clickr znamená „teď to děláš správně, pokračuj“ slovní pochvala říká „jsi skvělý pes, mám z tebe radost“. Když už ani neklikáte, ani neodměňujete, psa hodně chvalte, aby neztrácel jistotu.

Obecně jsem chtěla sdělit, že se začíná bez povelu a pes se učí, co to je pochvala. Pak se chválí za správný potup. Ke správnému postupu a výsledku přidáte povel. Cvik s povelem pak vykonáváte v různých situacích (ve stoje, v sedě, v leže, v rušném prostředí…). Pak odbouráváte odměňování za každý cvik. Nakonec se obejdete bez clickeru i bez odměň, pes pouze ví, co má jak dělat a že dostane odměnu.
V začátcích se psem takto uděláte postupně ve všech fázích tři až čtyři cviky (víc není nikdy na škodu, obráceně by to bylo horší), se zkušenějším psem pak pátou a šestou fázi máte nacvičenou a můžete ji uplatňovat už v předchozích fázích, jen s odebráním clickeru počkejte až do doby, než bude znát k cviku povel. A když to ví, neztrácí čas dohady a nejistotou.

Na závěr bych chtěla podotknout, že není lehké začít, ale když si člověk zvykne, jak rychle a ochotně se pak pes učí, je ještě těžší skončit. Lidem trvá dlouho, než clicker přijmou, ale pak se ho dobrovolně nevzdají. Je složité uvěřit, že něco tak jednoduchého funguje tak dokonale. Clicker používám i v agility a „běžném“ životě (pokud může být život s Tachyonem běžný), ale u tance bych se bez něj neobešla. Tato disciplína je k jeho používání mimořádně výhodná. Můj pes dokonce s jeho pomocí dokázal některé prvky oživit a předvádět naprosto neotřelým způsobem, který by mě samotnou stěží napadl.

Katka žije v Praze v domácnosti se třemi border colliemi. Aktivně se momentálně věnuje s nejmladším psem Wayem agility i tanci. Holduje teorii, videím, knihám a clickeru. K dotazům týkajícím se výcviku s clickerem nabízí svou e-mailovou adresu KaTachyon@seznam.cz.