Cvik, kdy mi pes stojí předníma nohama na zádech jsem použila jako závěrečný cvik v sestavě zpustlého lupiče poštovních dostavníků. Je celkem pěkný, člověk ho zvládne nasvičit bez asistence a většinou ani moc nebolí.

Nejdřív jsem Waye učila stát předními na nějaké vyvýšenině, nejčastěji obráceném kýblu nebo pařezu v lese (ale to až v pozdější fázi). Kyblík dnem vzhůru jsem nechala stát v prázdné místnosti, v ruce jsem měla clicker a dost odměn. Wayovi jsem klikala, když po kýblu hrábl packou, a i když ho většinou smetl, brzy pochopil, že si na něj má stoupnout. Když jsem mu pak přidala povel, zkoušela jsem cvik i při procházce v lese, až si na povel dokázal stoupnout na pařez a chvíli v té poloze vydržet.
Pak jsem se rozhodla naučený cvik trochu pozměnit tak, aby stál mně na zádech, ale i když jsem ho naváděla pamlskem, Way mě jenom obíhal a přeskakoval. Takže jsem udělala to, že jsem mu dala povel na pařez, pochválila ho za správně provedený cvik a vzápětí jsem si na pařez lehla hrudníkem, opět mu dala povel, ale tentokrát musel vylézt na moje záda. Když jsem to několikrát zopakovala na různých místech ( = u různých pařezů), zvládl mi vlézt na záda kdekoli i bez pařezové předehry.
A když pak svým dychtivým psům řeknete, že s dalším cvičením Vám můžou vlézt na záda, nedivte se, pokud Vás poslechnou.

Kateřina Lerlová